Ráno budu hodnì dlouho spát, Celej den v posteli se válet a nic nedìlat. Nejsem na nikoho zvìdavej, Dejte mi pokoj, nechte mì bejt.
Nemám chu poslouchat, jak všichni jenom žvanìj, Všechno znaj, všechno umìj, všemu rozumnìj, jsou chytrý.
Sotva ráno lezu z postele, Už nìkdo zvoní, to se ví, že mì to nasere. Moji známí zlatí jsou, Udìlat radost chtìj mi svou návštìvou.
Budou mi øíkat, hochu, zkus se trochu hlídat, Nekouøit, nechalstat, trochu se upravit, Mìl bych se asi zvednout, né poøád jen kývat, Kopnout je do zadku, než staèej pozdravit.
Refrén: Nechte mì bejt, já na vás nejsem zvìdavej.
Každej vždycky radši mluví jenom o druhejch, Že jim zrovna dcera šlape chodník nevìdìj. Taky moji známí svoje vlastní chyby maj, Nechtìj o nich slyšet, jenom pomlou-, pomlouvaj.
Kdo má furt poslouchat, jak všichni poøád žvanìj To nejde vydržet radši bych hluchej byl. Jazyk si vyøíznu, až jednou budu starej, Abych nebyl jako oni, abych nežvanil.