Královna zvratků se ve mě bouří

z řitního věnce vychází smrad

po pátý trávě z hlavy se kouří

z těch vašich keců mě chvátí chlad



Už nevnímám záchvaty svoje

ze zbytků střev tekoucí krev

z mozku mi zůstaly jen zbytky hnoje

marně se pokouším vstát



žluč a hleny cákly na podlahu

ústa v křečích se divně tvarují

srdce buší v podivném intervalu

třesoucí ruce mi sami tleskají



Ve zvratkách máčim si hlavu

cejtim se tak trochu přebytečnej

rychle mě hoďte na hromadu

a zapalte se mnou oheň věčnej