Dech je to, co si uvìdomuješ
stejnì jako, bolest svou
i nìkoho druhýho
tváøíš se, že nic
a pøitom všechno

Hnis a smrad, šílenství
nahlodaný kosti, tvejch myšlenek

Svìtlo je bílé nebo žluté
nevím, asi je bez barvy
ne, nìkdy je žluté jindy èerné
vždy je to stejnì jedno

Èeho se bojíš, to kdyby jsi vìdìl
smrt, prázdnota, nic
to jsou jenom pojmy
v prostoru èasu
jak zvláštní, tvùj èas je uzavøen

Chodíš do práce a z práce
takovej divnej kolobìh
vèera sis objednal místo
v rodiným hrobu
není to pøíliš brzy

Hnis a smrad, šílenství
nahlodaný kosti, tvejch myšlenek